Nezajídejte žal
12. 10. 2008Minulý týden jsme řešili problém, jak se bránit vnějším podnětům nutícím nás jíst když to zrovna nemáme v plánu. Potíž je v tom, že nepřátel je mnohem víc – například vnitřní podněty. Ty jsou přímo v nás – hlad, chuť, emoce, ... a často nás „přemlouvají“ k neplánované konzumaci čehokoliv.
Velmi častým vnitřním podnětem způsobujícím zbytečné jezení je špatná nálada, pocit nespokojenosti, strach, smutek, vztek, stres.
Už to, že si uvědomíme prožívání této emoce je prvním krokem k jejímu úspěšnému zvládnutí. Je třeba si uvědomit, že zajídání stresu není jeho řešením. Tím, že sníme čokoládu nebo se nacpeme čímkoliv jiným, nevyřešíme problém, který náš stres způsobil. Na malou chvíli se možná budeme cítit o něco lépe, ale pak to bude ještě horší. Protože k původnímu stresu se přidá ještě stres z toho, že jsme opět selhali a neplánovaně snědli nevhodnou potravinu (potraviny). Silnější stres nás „donutí“ spořádat další čokoládu, až si řekneme, že to stejně nemá cenu, a vyjíme celou ledničku. A jsme přesně tam, kde jsme být nechtěli.
Takže co s tím? Buďme připraveni na možnost stresu dopředu. Každý má někdy špatnou náladu, strach, vztek, ... Ale tyto pocity se dají řešit i jinak než jídlem. Při většině negativních pocitů se v nás hromadí napětí, které je třeba uvolnit. Ale ne jídlem! Úplně nejlepší způsob uvolnění napětí je fyzický pohyb. Zacvičit si, jít na rychlou procházku, oběhnout park, vyběhnout třikrát schody, ... každý si může samozřejmě najít svůj způsob podle svých možností. Nebo taky můžeme několikrát bouchnout pěstí do stolu, bušit do piana, pustit se do mytí oken, najít si v okolí „zpovědní vrbu“ a vypovídat se, ... Další možností, jak se úspěšně vyhnout nechtěnému jezení je ten, že si dopředu naplánujeme činnost, do které se pustíme při příštím stresu, nejlépe něco co děláme rádi a bude nám to zrovna tak příjemné, jako mlsání čokolády. Například zavolat kamarádce případně s ní někam vyrazit, začíst se do oblíbené knihy, dát si voňavou koupel, jít se psem na procházku, lehnout si a poslouchat oblíbenou hudbu, ...
Zakažte si okamžité spořádání čehokoliv až se dostaví další stres (vztek, smutek, ...). Nesahejte hned po čokoládě či něčem jiném, počkejte chvíli, než to strčíte do pusy. Když pár minut vydržíte až největší nápor emocí opadne, bude snadnější rozumově si zdůvodnit, že tohle není řešení. A když se vám zezačátku nebude dařit řešit stresy bez konzumace jídla, vybírejte si aspoň potraviny méně kalorické a jezte je jak nejpomaleji zvládnete.
Úkol na desátý týden: Učte se vyrovnávat s nepříjemnými emocemi jinak než jídlem. Naplánujte si dopředu aktivity, kterými nahradíte dřívější konzumaci nevhodných potravin. I nadále dodržujte všechny zásady.
Komentáře
Pouze registrovaní uživatelé mohou psát komentáře.
Zaregistrujte se a začněte s námi hubnout!
Opíšu vám sem odstavec z knihy Hubneme s rozumem (Iva Málková), který možná někomu pomůže. Rozhodně stojí za zamyšlení.
Různé studie prokázaly, že věci, které lidem dělají starosti, se z 80 % nestanou vůbec, z 10 % se stejně nedají ovlivnit a z 5 % se stanou, ale jejich následky nejsou tak hrozné, jak se očekávalo. Z toho plyne, že 95 % všech starostí je neopodstatněných. A pokud se to, čeho se obáváte, opravdu stane, uvědomte si, že stresové situace – a to i tak závažné, jako je nešťastná láska, nemoc či smrt někoho blízkého – jsou nevyhnutelnou součástí vašeho života, a vy to tak prostě musíte brát. Jestiže máte nemocnou maminku a chcete jí pomoci, rozhodně se vám to nepodaří tím, že se budete přejídat a zkracovat si život, ale naopak – právě teď je žádoucí, abyste byli zdraví a plní vitality, abyste mohli elán přenášet i na druhé.
tak problém je,pokud někdo má záchvaty žravosti výhradně pokud je doma sám,že.A trvá-li to 25let,že se naučil na jídlo jako na kamaráda,se kterým je mu dobře,pak je tady ta zásada platná,dobrá,ale v praxi...těžká...To vám,přátelé mohu podepsat.Vy,co jste tu dlouho a čtete všechno-víte,vy co ne-nevíte,vám to klidně zopáknu.Já nejím nezdravě /tučný nejím,brambůrky a tak nee,sladký limonády taky ne,alkohol vůbec a teď i ty sladkosti fakt málo,zákusky skoro pražádné/-já toho akorát jsem schopná sprásknout strašně moc.Jídlo je můj koník.Snažím se,protože jsem si to uvědomila,s tím něco dělat,nejím u televize /pravda,někdy se to vymkne/,snažím se nepřidávat si,a nějaký výsledky mám.A jak Lenka praví,když jsem vytočená z kohokoliv-čehokoliv,už nejdu do špajzky a nesáhnu po čokoládě.To si radši uvařím kotel meduňkovýho čaje se lžičkou medu...A pravým citrónem...A pustím si svoje oblíbený hity.Božský trpí,já relaxuju...
Ahoj Lenko,tak to je přesně můj problém.Pokud jsem chodila do školy a stále jsem něco dělala a někde běhala,neměla jsem s váhou žádný problém.Pak jsem se vdala.Přestěhovala jsem se do cizího města,kde jsem nikoho neznala.Přišla mateřská a já byla stále „sama“ doma.Tak mi bylo smutno,měla jsem na to vztek,problémy v partnerství,atd.. A moje váha šla strašným tempem vzhůru.Já jsem papala a papala,aby mi bylo líp. Teď už jsem ve větší pohodě (jsem mezi lidma,stále někde pobíhám,snažím se pravidelně cvičit) a váha jde pomaličku dolů.Už nemám potřebu tolik jíst a pokud to„přeženu“,je mi špatně a mám výčitky svědomí.Děkuji za založení těchto stránek a děkuji i za to,že nás v tom našem hubnutí tak pěkně vedeš.Pokud bych měla někam chodit,tak bych to už dávno vzdala.A jinak ještě musím říct,že mám mnohem lepší náladu a taky se mám ráda.
Mamo, jsem ráda, že jsou ti stránky k užitku. Mít se ráda je moc důležité, o tom bude příští (nebo přespříští, teď nevím) zásada.
Tak to je. Já měla strach o sestru a tak jsem papkala čokoládu, která mi jinak nechutná
A už nepapkáš?
Mamo,jako bys mi z oka vypadla...Akorát že já budu ještě rok doma....Někdo by měl zpracovat diplomku na téma „Úskalí při pobytu na mateřské dovolené“ „Co je to Mateřská DOVOLENÁ“
A taky tě Leni,chválím,protože díky tobě velmi často sedím u PC,místo u TV s čokoládou,či jiným jídlem...Já totiž neumím počítačovat a jíst zároveň...Už jsi mi ušetřila dost jídla 
Tak to je dobrý začátek. Až místo počítačování budeš dělat dřepy, sedy-lehy nebo šlapat na rotopedu, bude to ideální.
S dovolením taky přidám jednu zkušenost. Já když jsem ve stresu, tak mám potřebu zpívat, kdekoliv a kdykoliv a hlavně nahlas. takže se zdám naprosto v pohodě, ale zdání klame. Stres nezajídám, to bych dávno neprošla dveřma. dřív jsem stres zaháněla hraním na klavír, ale to si stěžovali sousedi. Tak jenom zpěv.
Matulko, a co zpíváš, lidovky nebo operní árie?
Když obědvám libový, zpívám písně lidový. Když obědvám tučný, zpíván písně zvučný. Polévku, když naliji, zazpívám si árii. Jinak mě ve chvílích nejtěžších 100% uspokojí budovatelské písně. Těch znám nepočítaně
Jů, Matulko, to bychom si mohly spolu zazpívat.
Tak to na mě v depresích spolehlivě zazírá hanička Zagorovic-já na ní ujíždím...Ona se do těch písniček umí tak vcítit...Pak taky písničky z filmových pohádek-jako že Znám jednu starou zahradu...jako je koráb připoután k molu...a spol.